Přednášky se konají vždy ve čtvrtek v místnosti č. 18 na FF UK, nám. Jana Palacha 2, Praha 1, od 17.30 hod.
6. 10. 2022
Při hraní karet – beim Kartenspielen – играя в карты. Ekvivalenty neurčitých tvarů slovesných v češtině, ruštině a němčině
Neurčité tvary slovesné jsou morfologicky nepříliš homogenní skupinou tvarů, jejich pojetí navíc bývá silně ovlivněno různými tradicemi lingvistického přístupu. Tyto tradice se projevují jak v popisu a výzkumu neurčitých tvarů slovesných v jednotlivých jazycích (především slovnědruhové zařazení), tak i sekundárně v lexikografii a v morfologické anotaci korpusů. V tomto příspěvku představím výzkum ekvivalentů neurčitých tvarů slovesných v češtině, ruštině a němčině podpořený korpusovou analýzou na základě paralelního korpusu InterCorp ČNK. Mezi zkoumané tvary jsou zahrnuta příčestí (resp. verbální adjektiva) a německá participia, přechodníky, infinitivy, verbální substantiva v češtině a substantivizovaný infinitiv v němčině. Z analýzy také nepřímo vyplývají různé frekvence jednotlivých tvarů v daných jazycích a vzájemná konkurence jazykových prostředků.
20. 10. 2022
Lexikografické bloudění mezi staročeskými předponami s-, vz- a z-
Přednášející se po deseti letech vrací k staročeské čeledi vycházející z praslovanského kořene *-ględ-: posluchače provede motivačním, vidovým a formálně-významovým úskalím, kudy prochází lexikograf při zpracování sloves odvozených od daného kořene trojicí předpon s-, vz- a z-, které ve staročeském období prožívají svá bouřlivá „léta dozrávání“.
3. 11. 2022
Konec slova v češtině a fonologická typologie
doc. Mgr. Markéta Ziková, Ph.D.
V přednášce se zabývám fonologickou strukturou slov v češtině, konkrétně konsonantickými skupinami na jejich koncích. Vycházím z Greenbergovy generalizace č. 18 (Greenberg, 1978), podle níž existuje asymetrie mezi konsonantickými skupinami na konci slova: skupiny typu obstruent – likvida jsou napříč jazyky příznakové a jejich výskyt implikuje výskyt nepříznakových skupin typu likvida – obstruent. Tématem mé přednášky je analýza fonologického chování příznakových skupin v češtině. Ukážu, jaké opravné strategie (repair strategies) se používají k jejich eliminaci a jak jsou tyto strategie ovlivněny morfologickou strukturou.
10. 11. 2022
Metapragmatika – úhel pohledu, nebo další nástroj analýzy?
doc. PhDr. Milada Hirschová, DSc.
Termín metapragmatika byl uveden v pracích amerického antropologa a lingvisty Michaela Silversteina ze 70. let 20. století. Silverstein, původním zaměřením lingvistický antropolog, chápal užívání jazyka jako jednu z (význam nesoucích) forem sociálního chování. Fakt, že skupina lidí tvoří společnost s určitou kulturou, se projevuje v tom, že sdílejí stejné prostředky sociální komunikace a také normy jejich užívání.
Nejobecnější definice metapragmatiky se odvíjí od definice pragmatiky jakožto lingvistické disciplíny: jestliže se lingvistická pragmatika zabývá užíváním jazyka ve všech jeho aspektech, pak reflexe jednotlivých aspektů tohoto užívání (reflexe tvoření promluv i reflexe jejich interpretace) se může označovat jako metapragmatika (srov. Lucy, 1993, 2000; Verschueren, 1999, 2000). Schopnost reflektovat užívání jazyka se označuje jako metapragmatické povědomí. Ve výpovědích lze rozlišit prvky, které indikují, že účastníci komunikační události, ať už intuitivně, nebo záměrně reflektují vyjadřování u sebe i u komunikačního partnera / komunikačních partnerů.
Metapragmatický přístup bude ukázán (z materiálu ČNK) na fungování částice vlastně, která se např. v Syntaxi mluvené češtiny (2019) řadí mezi prostředky tzv. sebeoprav. Náš příspěvek se bude snažit zjistit, co tato částice vlastně (sic!) opravuje.
1. 12. 2022 SEMINÁŘ: Miloš Dokulil a česká slovotvorba
15. 12. 2022
Slovanská odvozená kolektiva a jazykové vyjádření vztahu část – celek ve fyzikálním a společenském prostoru
Cílem této přednášky je sémantická analýza dvou druhů odvozených kolektivních substantiv napříč slovanskými jazyky. Kolektiva typu listí (< list) označují množiny neživotných entit, jež jsou primárně konceptualizovány coby specificky uspořádané prostorové konfigurace objektů. Na druhou stranu kolektiva typu duchovenstvo (< duchovní) prototypicky denotují plurality individuí, jež plní podobné funkce v rámci komplexní sociální instituce. Argumentuji tím, že na abstraktní rovině oba druhy kolektiv kódují stejný typ strukturace množiny, přičemž typ listí vyjadřuje fyzikální uspořádání, zatímco typ duchovenstvo zachycuje uspořádání ve společenském prostoru. Slovanský empirický materiál ukazuje, že pro oba typy strukturace mohou v přirozeném jazyce existovat specializované derivační procesy. Analýza pracuje se základními pojmy mereotopologie, což je teorie vztahu část – celek, jež umožňuje zachytit netriviální aspekty významu analyzovaných typů kolektiv.
V rámci tohoto setkání proběhne výroční schůze JS.